Všichni jsme v šoku. Na Ukrajině vypukla válka. Zprávy sdělovacích prostředků hlásily, že přes Slovensko a Polsko se k nám řítí obrovská vlna uprchlíků, hlavně matky s dětmi a staré ženy. Spojili jsme se jako spolek Y-Open se Spolkem pro Komořany a Radnicí Prahy 12, která operativně dala k dispozici starou vybydlenou budovu a společně jsme se všichni pustili do úpravy bývalých kanceláří na pokoje pro nouzový nocleh pro prvních 100 lidí. Pracovali jsme dva dny, vyklízeli stavební suť, myli okna, nástup do práce měli skoro všichni úředníci..
V sobotu ve 22 hod.večer jsme se konečně rozešli do svých postelí s jistotou, že další nástup dobrovolníků bude potřeba až druhý den ráno…
O Půlnoci jsme vylézali z teplých peřin. První autobus se 60.lidmi je na cestě k nám! Příjezd 1.30. Vzbudili jsme další dobrovolníky, kteří se už před tím pomáhali a vyznali v prostorách a kteří byli pak schopni jednotlivé rodiny ubytovávat do příslušných místností.
Autobus v doprovodu dobrovolných hasičů, který přijel z pražského Kongresového centra, byl uvítán představitelem Radnice a pak už se rozjížděla registrace a ubytování. Někteří běženci pospávali na lavičkách, děti se rozkoukávaly a všichni byli plni očekávání. Jedna 83 letá paní ( nejstarší účastnice skupiny) odmítala vystoupit z autobusu, že už v noci nikam nejde zase do zimy a tmy, byla zmatená a museli jí déle přesvědčovat…
Díky všem ubytování proběhlo rychle, po dvou hodinách už jsme se dostali do postelí i my.
Ráno se nikomu nechtělo vstávat, radní zajistili snídani a u registračního stolku se houfovali lidé s dotazy. Naštěstí byla přítomna Ukrajinka dlouhodobě žijící v ČR a hlavně: uměla česky! My staří, co jsme ještě zažili ve škole ruštinu, jsme zírali nejenom na azbuku, ale hledali ruská slova, abychom vypadali zdvořile. Kdosi aktivní naštěstí dodal první tištěné jednoduché fráze v ukrajinštině a češtině, tak jsme
se brzy přestali bát mluvit, protože jsme zjistili, že mnohá slova jsou češtině hodně podobná. Ahoj, dobrý den, děkuji….
Dobrovolníci dostali úkoly, rozjely se aktuální sbírky, nejprve lůžek, postelí a matrací, dek a polštářů. Organizátoři bránili návalu v první fázi nepotřebných věcí, které by vytvářely chaos, ošacení muselo počkat. Později se ho ujala místní Charita, která zřídila Šatník v obchodním centru na Sofijském náměstí. Mnoho lůžek věnovala také nemocnice, některé bez matrací, tak byli oslovováni další dárci.
Uprchlíci přijeli z Kongresového centra zajištěni taškou s bagetou a nápoji, tak už jen někdo nepohrdnul naší připravenou stravou.